12. u tety

 V úterý mi psali z České Třebové, že je na tom teta špatně. Ráno nemohla vstát z postele a vypadá to na zánět žil. Má velký problém s chůzí. Jedno koleno má po endoprotéze a ve druhém už nemá chrupavku. Já to mám krátce a vím jaké to jsou bolesti. Ona s tím bojuje už dost let. Rozhodla jsem se, že tam pojedu a pomůžu ji jak to bude možný. Nedovedu si představit, že by ji odvezli do nemocnice. Má silné astma a nedovedu si představit kdyby v jejich 82 letech dostala Covid.

Ve středu ráno mě Laďa veze do Třebové a vrací se domů.

Teta je na tom dnes trošku líp. Jak to jde luští křížovky a čte časopisy.

Její děti se starají, ale jsou o dost mladší jak já a musí do práce. Každý den se zastavili a donesli nákup a další potřebné věci. Maruška od vnuček dostala knihu Babičko vyprávěj, tak jsme si povídaly.

Volala jsem bratranci, že jsem ve Třebové a byla bych ráda kdyby přišel s manželkou na návštěvu. Teta ho ráda uvidí. Přišli ve čtvrtek. Maruška ožila, že přijde návštěva. Dokonce sama došla do kuchyně.

V pátek teta přiznala, že to přehnala a má veliké bolesti. Musela jsem ji namasírovat záda. Kolena si natřela sama. Trošku se ji ulevilo. Laďa pro mě přijel před obědem. Počkali jsme na bratrance. Maruška se musela cítit opravdu špatně, protože se rozhodla, že chce do nemocnice. Jsem unavená. Vstávala jsem s tetou 2x v noci. 

Odjíždíme.

Ještě ohlédnutí.

i za městem.

Třebováci mi volají, že si to máma rozmyslela, do nemocnice nepůjde.