V pátek jsem jela do Šternberka, rozloučit se s kamarádem. Jela jsem vlakem, tak jsem si po hodně letech prohlédla budovu, kde jsem začínala jako výpravčí a složila zkoušku.
Z venku vypadá nádraží pěkně, ale vevnitř je to hrůza. Byl to pro mě smutný pohled.
Měla jsem dvě hodiny času a do města se mi nechtělo. Šla jsem na hřbitov.
Moc mě zaujala stará část hřbitova.
Hroby 1. světové války
Zaujal mě
Moc fučelo a začala mi být zima. Pomalu jsem šla k obřadní síni.
Domů mě vzali kamarádi autem.
Alenko i takové smutné chvíle v životě jsou.
OdpovědětVymazatHezký víkend Iva
Ivo máš pravdu.
VymazatNa hřbitovy chodím ráda, je tam taková zvláštní atmosféra. Loučení s kamarádem je smutné, ale někdy to tak musí být.
OdpovědětVymazatLotty taky mám hřbitovy ráda. Zajímavé jsou ty staré hroby.
VymazatSmutné loučení, ale bohužel patří k životu.
OdpovědětVymazatAlenko, tak to sis udělala smutný výlet... :-(
OdpovědětVymazatHřbitovy mám celkem ráda, ráda se procházím mezi nazdobenými hroby, tolik je jich tak krásně nazdobeno, moc hezky se o ně lidé starají... Ráda mám také staré židovské hřbitovy, panuje tam taková zvláštní tajemná atmosféra..