Už rok jsem měla dluh, napsat něco moudrého Veronice do památníčku.
Konečně jsem se donutila splnit slib. Nevymyslela jsem žádné moudro, použila jsem známé motto.
Kamarádské cesty je třeba prošlapávat nebo zarostou trním.
Doplnila jsem ho fotografií koní.
Rozhodla jsem se, že památník předám osobně a tak jsem ve středu nasedla do Vlaku směr Česká Třebová.
Náměstí v ČT, které znáte z obrazu mého strejdy.
Prošla jsem se do Chorinovy ulice, kam jsem jezdila k babičce Karolíně, podívala jsem se na jejich rodinnou dřevěnici a vydala jsem přes Javorku k tetičce.
U tety si mě vyzvedl bratranec. Maruška jela s námi.
Když jsem chtěla vyrazit na vlak, zazněl návrh oslavit Silvestr v ČT, vždyť Laďa může dojet.
Našli pro mě i oblečení, než Laďa dojede.
Bratránek si zažertoval.
To by stačilo
Eva mě naučila motat papír do ruliček na pletení.
Ali, takové neplánované akce jsou nejlepší. Pohodový nový rok :-)
OdpovědětVymazatPavli, tobě taky.
Vymazat