čtvrtek 9. července 2015

175. DD 4. Tour de Knajp 2015 - Mikulov

První skupina vyráží do Moravské Nové Vsi, do restaurace U Sečkářů za Ondrou, který nemůže být s námi, musí pracovat a na návštěvu k Lence.
Já s Laďou  jedu do Mikulova. U rybníků potkáváme naše.

Společně jedeme k Hraničnímu zámečku.
Hraniční zámeček byl postaven jako letní sídlo pro panstvo, které sem přijíždělo hlavně v létě. Hraniční zámeček byl pojmenován podle hranice mezi Markrabstvím moravským a Dolními Rakousy, která procházela jeho středem. Na fasádě se dodnes skví německý nápis: „Mezi Rakouskem a Moravou“.
Tady se oddělujeme a pokračujeme směr Sedlec.

Ptačí oblast Lednické rybníky Národní přírodní rezervace Lednické rybníky je jednou z nejrozsáhlejších ptačích rezervací v České republice

Původní gotický kostel sv. Oldřicha, který upomíná věž z 15. století a křtitelnice s vročením 1585. Kostel na počátku třicetileté války vyplenili uherští vzbouřenci. Chrám byl poté barokně přestavěn a v roce 1672 nově zasvěcen svatému Vítovi.
Podle Svatého kopečku je poznat, že se blížíme se k Mikulovu.
Stezka svobody, která na třinácti informačních panelech umístěných podél pohraniční cesty mapuje osudy lidí, kteří se za dramatických okolností pokusili překonat železnou oponu.

Třiapadesát kovových stél se tyčí do nebe u Mikulova, aby navždy připomínaly ty, kteří zemřeli na hranicích s Rakouskem. Brána ke svobodě je prvním skutečným památníkem obětem totality v Evropě.

První písemná zpráva o Mikulovu je datována k roku 1173. Už v roce 1414 čítal Mikulov asi 2500 obyvatel. Město v té době tvořilo relativně malé jádro obehnané hradbami a rozsáhlá předměstí.
Mikulov - náměstí
Hrobka Dietrichsteinů


Na oběd jsme šli do restaurace nedaleko Horní synagogy
Toto byl důvod a nelitovali jsme.
Dala jsem si telecí steak s houbovou omáčkou, restované zelené lusky na másle a česneku a vařeným bramborem. Byla to kulinářská fantazie.
Po výborném obědě jsme se šli podívat na zámek.
Někdejší liechtensteinský a později dietrichsteinský zámek, stojící na výrazném skalním útesu tvoří již několik století nepřehlédnutelnou dominantu Mikulova.


Potom jsme jeli hledat zatopený mikulovský lom. Trošku jsme bloudili, ale nakonec jsme byli úspěšní.

Vracíme se do Lednice, stále stoupáme. taková to byla pěkná vyjížďka a teď funím a tlačím kolo.
Nakonec nás čekalo šestikilometrové klesání. Najednou se zatáhlo a přišla vichřice, foukalo z boku a měla jsem dojem, že mě to odnese. A to něco vážím. Když jsme dorazili na ubytovnu, začalo lít. Ujeli jsme 36 kilometrů.
Mladí oškrabali brambory a já nachystala bramborák. Jarda je smažil na kameni. Povedly se.
Večer jsme popřáli k narozeninám.
Potom se na kameni grilovali cejni, které chytili naši rybáři.
Po bouřce se ochladilo, tak jsme rádi poseděli u ohně.

2 komentáře:

  1. Mila Alenko, sleduji vas Tour a obdivuji. Ja bych asi v tom horku neujela ani kilometr. Mikulov je nadherny a vubec jsem netusila, ze je tam tento restaurant..tak to priste zkusim take.. mej se moc krasne a uzivejte si. Inka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na kole je to příjemnější, hlavně pokud se jede ve stínu. Jen někdy je problém ten stín najít.
      pokud máš možnost, tak si do té restaurace zajdi. byl to fakt zážitek.

      Vymazat

Děkuji Vám, že jste mě potěšili milým komentářem Hošanda